Pracovní úraz je striktně definován § 271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (od 1.10.2015). Jedná se o jakékoliv poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, které byly způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů, při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Pokud dojde při plnění pracovních úkolů zaměstnance (nebo v přímé souvislosti s ním) k poškození na zdraví či k jeho smrti úrazem, je za škodu odpovědný zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Jedná se o objektivní odpovědnost zaměstnavatele (odpovědnost za výsledek). Takto zákonem stanovené odpovědnosti, se může zaměstnavatel zprostit pouze v případech stanovených v zákoně (§ 367 ZP).
Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu.
Plnění pracovních úkolů je definováno § 273 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a jedná se o výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru nebo z dohod mimo pracovní poměr (např. dohoda o provedení práce nebo pracovní činnosti).
Plnění pracovních úkolů je také činnost vykonávaná pro zaměstnavatele na rady ostatních zaměstnanců, zástupce pro oblast BOZP nebo odborové organizace. Dále jsou to činnosti konané pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud ji zaměstnanec nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele nebo k ní nepotřebuje zvláštní oprávnění.
